Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úprava pracovní doby ve zdravotnictví – změna zákona č. 262/2006 Sb.,

27. 10. 2007

Ministerstvo zdravotnictví ČR

Č.j. 31530/2007

V Praze dne 4. října 2007

 

 

 

 

68. Plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody České republiky

 

 

 

 

 

 

Věc:

 

 

Úprava pracovní doby ve zdravotnictví    změna zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Předkládá:

 

MUDr. Tomáš Julínek, MBA

ministr zdravotnictví


Důvodová zpráva

           

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“), přinesl do provozu zdravotnických zařízení řadu faktických problémů, které mají dopad na pracovněprávní vztahy a ekonomiku zdravotnických zařízení. V nejbližší době lze očekávat rovněž dopad na dostupnost zdravotní péče. 

Zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti zaměstnavatele se projevilo negativně zejména ve všech zařízeních, kde je  nepřetržitý provoz s nepřetržitým pracovním režimem, tj. především  v nemocnicích a v  zařízeních zdravotnické záchranné služby.

Zrušení pracovní pohotovosti na pracovišti zaměstnavatele vyvolává nárůst odpracovaných přesčasových hodin, která je zákoníkem  práce přísně limitovaná. K zajištění provozu zdravotnických zařízení za těchto podmínek je proto třeba více kvalifikovaných pracovníků, jichž je ovšem na trhu práce nedostatek  (dle odhadu se pohybuje potřeba zdravotnických pracovníků řádově v tisících, zvýšené náklady se dosud pohybují řádově ve stamilionech).

Dodržování zákoníku práce je za těchto okolností v praxi obtížné, pro většinu zařízení nemožné. Provozovatelé zdravotnických zařízení řeší problémy spojené se zákoníkem práce většinou uzavíráním dohod o pracovní činnosti (na jiný druh práce) se svými “kmenovými“ lékaři nebo uzavírají dohody o pracovní činnosti s externími lékaři z jiných zdravotnických  zařízení. To však vede z hlediska pracovně právních vztahů k balancování na hraně zákona nebo k jeho porušování, proto např.  představitelé asociací nemocnic apelují na okamžité řešení nastalé situace.

Záměr zákoníku práce, tj. zamezit přetěžování lékařů a zajistit jejich dostatečný odpočinek tím, že se zruší pracovní pohotovost na pracovišti a zavede se směnný režim, se v praxi minul s účinkem.

Není vyloučeno, že zejména ke konci roku dojde z finančních a personálních důvodů k omezení dostupnosti zdravotní péče, např. k přesunu plánovaných výkonů do začátku dalšího roku. Pokud nebudou přijata příslušná opatření, která umožní legální prodloužení pracovní doby zaměstnanců, kteří se na tom se svým zaměstnavatelem dohodnou, může se projevit i  výrazný  negativní dopad ve všech nepřetržitých zdravotnických provozech.

Předkládaný návrh řešení na zapracování zmocnění pro odlišnou úpravu pracovní doby ve zdravotnictví do § 100 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění, se jeví v danou jako chvíli nejefektivnější způsob řešení nastalé situace ve zdravotnických zařízeních.

 

 

Úprava pracovní doby ve zdravotnictví    změna zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

 

 

I. Zmocňovací ustanovení v zák. č. 262/2006 Sb.

 

 

 

 V § 100 doplnit další odstavec

 

(3) Vláda  stanoví nařízením odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve zdravotnictví, jimiž jsou

 

     a) lékaři, zubní lékaři a farmaceuti x

     b) zdravotničtí pracovníci nelékařských zdravotnických povoláníxx

 

při tom blíže vymezí okruh zaměstnanců uvedených v písmenu a) a b), upraví  postup a  podmínky  pro možnost určit, se souhlasem zaměstnance, rozsah týdenní pracovní doby až do výše 56 hodin (včetně práce přesčas),  upraví postup a další povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců  při úpravě pracovní doby a doby odpočinku. V případě odchylek podle věty první při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby  nesmí délka směny zaměstnance pracujícího v noci přesáhnout 12 hodin. V případě odchylek podle věty první při nepřetržitém odpočinku v týdnu bude doba nepřetržitého odpočinku v týdnu činit 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 3 týdnů činila délka tohoto odpočinku alespoň 105 hodin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II. Principy odchylné úpravy  rozsahu týdenní pracovní  doby,  úpravy pracovní doby a doby odpočinku  zaměstnanců ve zdravotnictví, upravené v nařízení vlády

 

 

1. Delší týdenní pracovní doba

 

Lékaři a zubní lékaři s nerovnoměrně rozvrženou pracovní obou ve zdravotnickém zařízení s nepřetržitým provozem práce mohou pracovat v průměru více než 48 hodin týdně (dále jen delší týdenní pracovní doba), za předpokladu, že zaměstnanec s takovým rozsahem pracovní doby souhlasí a pokud rozsah týdenní pracovní doby nepřesáhne v průměru 56 hodin (až 48 hodin dohodnutá delší týdenní pracovní doba + 8 hodin přesčasové práce).  

 

 

2. Podmínky sjednání delší týdenní pracovní doby

 

-         na základě písemného souhlasu zaměstnance lze zaměstnanci stanovit délku týdenní pracovní doby až do výše 56 hodin (včetně  8 hodin práce přesčas); průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí překročit dohodnutou delší týdenní pracovní dobu za  vyrovnávací období, které může činit  maximálně 16 týdnů  po sobě jdoucích

-         zaměstnavatel nesmí požadovat na zaměstnanci bez jeho předchozího písemného souhlasu výkon práce nad rozsah stanovený podle předchozí věty

-         zaměstnanec může zaměstnavateli písemně oznámit, že svůj souhlas udělený podle první věty bere zpět a nejpozději do dvou měsíců po tomto oznámení je zaměstnavatel oprávněn přidělovat práci pouze v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby xxx

-         zaměstnavatel nesmí vůči zaměstnanci vyvozovat přímo ani nepřímo žádná nepříznivá opatření, pokud zaměstnanec nesouhlasí s delší pracovní dobou, nebo pokud zaměstnanec souhlas vzal zpět

 

 

3. Povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s delší týdenní pracovní dobou

 

-         zaměstnavatel je povinen o uplatnění delší týdenní pracovní doby informovat příslušný orgán inspekce práce

-         zaměstnavatel vede aktualizované záznamy o   zaměstnancích  s  delší pracovní dobou

-         záznamy podle předchozí věty uchovává po dobu nejméně 2 let po skončení jednotlivých kalendářních roků; ministerstvo práce a sociálních věcí a orgány inspekce práce jsou oprávněny požádat zaměstnavatele o předložení těchto záznamů

-         zaměstnavatel poskytne ministerstvu zdravotnictví na jeho žádost informace o počtu zaměstnanců s delší týdenní pracovní dobou

-         zaměstnavatel je povinen zaměstnanci s delší pracovní dobou stanovit plat nebo mzdu, anebo s ním sjednat mzdu, odpovídající delší  týdenní pracovní době

 

 

 

 

 

 

4.  Doba odpočinku

 

a) Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami (§ 90 zákona č 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

 

-    při poskytování nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami zaměstnanci  staršímu 18 let, který je zdravotnickým pracovníkemx,xx (lékař i nelékař) s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pracující v nepřetržitém pracovním režimu ve zdravotnickém zařízení s nepřetržitým provozem práce zajišťujícím příjem, léčbu, péči nebo přednemocniční neodkladnou péči, postupuje zaměstnavatel tak, že pokud tento odpočinek zkrátí, může tak učinit nejdéle v rámci čtyř  směn po sobě následujících, přičemž  odpočinek prodloužený o doby zkrácení poskytne nejdéle po skončení čtvrté směny.

 

 

b) Nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 92 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších  předpisů)

 

-         nelze-li výjimečně, z vážných provozních důvodů, poskytnout zaměstnanci staršímu 18 let, který je zdravotnickým pracovníkemx,xx (lékař i nelékař) s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pracující v nepřetržitém pracovním režimu ve zdravotnickém zařízení s nepřetržitým provozem práce zajišťujícím příjem, léčbu, péči nebo přednemocniční neodkladnou péči, nepřetržitý odpočinek v týdnu ani za období 2 týdnů v rozsahu alespoň 70 hodin, lze jej, je-li to dohodnuto, zaměstnanci  poskytnout tak,  že za období 3 týdnů bude tento odpočinek činit alespoň 105 hodin.  

 

 



x  zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta

xx  zákon č.  96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

xxx §    zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů