Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dr.Jojko k trvalému smluvnímu vztahu dle vyhlášky 290

12. 7. 2006

Text určený předsedům OS ČLK


V Praze 7.7.2006


     Věc: Žádost o pomoc v jednáních o rámcových smlouvách.


     Vážené kolegyně,
     Vážení kolegové,



      z titulu člena Představenstva ČLK pověřeného jednáním s ambulantními
specialisty se na Vás, předsedkyně a předsedy okresních sdružení ČLK,
obracím s následující informací a žádostí o pomoc. Předem mého dopisu jen
ale prosím, abyste, pokud nejste ambulantními specialisty,  předali tento
dopis tomu členu Vašeho Představenstva, který má právě tuto oblast na
starosti, eventuelně všem Vám dostupných kolegům -  ambulantním
specialistům.

      Jak jste jistě registrovali, zabývalo se Představenstvo ČLK na svém
posledním zasedání i otázkou nových rámcových smluv.  Po velmi podrobné
diskusi převážil názor, že není potřebné ostatní lékaře "vodit za ruku" a
bylo přijato usnesení, že bude na stránkách ČLK zveřejněn podrobný rozbor
všech možností, které se velmi pravděpodobně objeví, aby si každé
zdravotnické zařízení mohlo samo vybrat, co pro sebe bude považovat za
nejlepší. Představenstvo ČLK se zavázalo neprotěžovat žádnou z možností.
       Ponechám stranou, že ačkoli již od 24.6. uplynuly 2 týdny, na webu
stále ještě není opravdu  objektivní rozbor všech alternativ  (místo toho je
zahlcen - v jistém smyslu v rozporu s usnesením Představenstva - různými
doporučeními) a pokusím se soustředit se  na samu věcnou podstatu problému.

       Jde o to, že:
1) existuje vyhláška 290/2006 Sb.,
2) Všeobecná zdravotní pojišťovna rozesílá různé návrhy na prolongaci smluv
do konce roku 2006, resp. 2007,
3) ve hře je výsledek Dohodovacího řízení mezi zástupci zdravotnických
zařízení a zdravotních pojišťoven.

     Ad 1)
      Je nezpochybnitelným faktem, že Vyhláška 290/06 Sb. byla vydána a že,
pokud nebude zrušena, platí. Je nezpochybnitelným faktem, že zdravotní
pojišťovny i zdravotnická zařízení mají povinnost, aby jí vyhověly, dnes již
mít své smlouvy  uvedeny do souladu s ní.
      Je ale také nezpochybnitelným faktem, že zákon 48/1997 Sb.,  tedy
norma této vyhlášce nadřízená, nařizuje zdravotním pojišťovnám, aby  své
návrhy již konkrétních tzv. typových smluv vycházejících ze smlouvy rámcové,
nejdříve projednaly se zástupci zdravotnických zařízení. Teprve pak mohou
začít tisknout návrhy pro jednotlivé ambulance nebo nemocnice.
      Každému je jistě jasné, že jde o proces, který nelze stihnout za 3
týdny a který není vhodné právě v zájmu zdravotnických zařízení příliš
urychlovat nebo zkracovat.
      Dovolím si připomenout situaci před 5 lety, kdy jednání o typových
smlouvách trvala asi 3 měsíce, byla velmi náročná, ale v konečném důsledku
velmi efektivní. Díky nim  máme   u některých pojišťoven automatickou
prolongaci smluv, máme s většinou pojišťoven dojednaná přesnější pravidla
kontrol revizními lékaři a smírčích jednání, řada ustanovení je v konečných
smlouvách napsána podstatně jasněji a průhledněji, než to bylo ve vyhlášce.

     I vyhláška 290/06 Sb. obsahuje některá ustanovení, která, budou-li
ponechána ve stejném znění,  mohou v budoucnu znamenat problém.

Jde například o
1. odstavec, který sice říká, že nesmíme odmítnout přijetí pojištěnce do
péče z jiného důvodu, než jsou ty uvedené v § 11, odst 1 písm. b) zákona ,
nepíše však, kterého zákona,
2. odstavec, který dává zdravotním pojišťovnám velmi volnou  možnost o nás
zveřejňovat jakékoli ekonomické údaje,
3. odstavec, podle kterého není určena doba platnosti smlouvy pro
zdravotnická zařízení s vyšším počtem nositelů výkonů, než 10,
4. odstavec, podle kterého s námi může zdravotní pojišťovna rozvázat smlouvu
při jakémkoli opakovaném porušení ustanovení smlouvy a to ačkoli jsou
rámcovou smlouvou řešeny i věci charakteru technického (vyplňování dokladů,
receptů apod.), ale i situace možných větších sporů. Bez bližší specifikace
tohoto ustanovení (k jejíž negaci nemají nejspíše zdravotní pojišťovny žádný
věcný důvod), může být potencionálním důvodem výpovědi i špatně podepsaný
recept nebo neorazítkovaný doklad.

    A zde bych si dovolil přednést svou první prosbu:
    Kolegyně a kolegové, prosím, považujete-li i Vy za potřebné projednat a
vyřešit nejen výše vyjmenované body,  apelujte  cestou, kterou uznáte, na
prezidenta ČLK, aby přestal vyvíjet tlak na pojišťovny  s cílem vše jen
urychlit a vlastně přeskočit ta jednání o typových smlouvách, která již byla
zahájena mezi některými pojišťovnami a profesními sdruženími.  Zdravotnická
zařízení samostatně nebudou přeci schopna být pro pojišťovny v těchto
jednáních dostatečně silným partnerem.
Je zajímavým paradoxem, že před 5 lety, kdy bylo Sdružení ambulantních
specialistů (tehdy SSL) na půdě ČLK označované opakovaně za hlavního
nepřítele lékařského stavu, vedení ČLK i v osobě nejvyšší na těchto
jednáních velmi úzce spolupracovalo a dnes, kdy je mezi jednotlivými
profesními sdruženími a vedením ČLK úzké i personální propojení, jsou tato
jednání torpédována možná i proti většinové vůli Představenstva ČLK, jistě
ale proti zájmům lékařů, kterých se to týká,  samotným prezidentem naší
stavovské organizace.

Ad 2)
Nestihnutelnost termínu 30.6.2006 stanoveného Vyhláškou  290/06 Sb. byla
důvodem toho, že i VZP přistoupila k nabídce prolongace smlouvy do konce
roku 2007, resp. do doby sladění smlouvy s novou rámcovou smlouvou. Bylo
jistě přinejmenším nešťastné, že tento prolongační dodatek doplnila u části
zdravotnických zařízení ještě také návrhem revize rozsahu smlouvy. Vzhledem
ale k tomu, že tak může učinit i bez tohoto písemného upozornění kdykoli
během trvání smlouvy, nadále zdůrazňuji, že nebylo třeba tomu ze strany
prezidenta ČLK věnovat až tak velkou pozornost. Věci nejspíše dopadnou
stejně s i bez jeho apelů.

   Dovolím si doplnit druhou prosbu:
   V situaci, kdy my, ambulantní specialisté, jsme nuceni pracovat v době
platnosti řady zákonů a vyhlášek, jejichž existence  je s vysokou
pravděpodobností úspěchu napadána u Ústavního soudu (např. úhradová vyhláška
101/06 Sb. pro její snahu být retroaktivní, ačkoli náš právní řád
nepřipouští jakoukoli retroaktivitu žádného právního předpisu, dnes
diskutovaná vyhláška 290/06 Sb. o rozhodnutí o rámcových smlouvách vzhledem
k tomu, že i dle Legislativní rady vlády ČR nebyla vydána v souladu s
platným legislativním procesem v ČR) apelujte, prosím, na prezidenta ČLK,
aby zbytečně nevyhledával další možné body sporu, které pro ty z nás, kteří
jsou méně informovaní, znamenají jen nepotřebné zvětšení míry  nejistoty a v
konečném důsledku mohou pro nás mít i negativní dopad, neboť nejspíše na
úkor výše našich úhrad bude VZP kompensovat své zvýšené výdaje v rámci
přetisku nových prolongačních dodatků.

Ad 3)
    Dne 29.6.2006 parafoval i zástupce Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR
dohodu o rámcové smlouvě a tato byla v řádné lhůtě (před koncem 6. měsíce od
začátku jednání) doručena na MZ ČR, které by t.č. mělo posoudit její soulad
s veřejným zájmem a zákonem a rozhodnout o ní.
     Sám jsem toho   názoru, že tyto dohodnuté  texty  jsou pro zdravotnická
zařízení  (různě dle příslušnosti k různým segmentům) lepší, než obsah
vyhlášky 290/06 Sb., přičemž sám jsem ambulantním kardiologem a velmi mi
záleží na maximální smluvní jistotě.  Jsem  toho názoru, že kdyby MZ ČR tyto
texty akceptovalo a vydalo jako Vyhlášku, byl by na světě dokument, proti
kterému by nikdo neměl věcný důvod podávat ústavní stížnost. Zjednodušeně
řečeno - mohli bychom se na tuto smlouvu spolehnout po celou dobu její
platnosti.

Takže třetí - dnes poslední -  prosba:
       Apelujte, prosím,  na prezidenta a nerozhodnutou část Představenstva
ČLK,  aby prosazovali opravdovou smluvní jistotu, která neznamená jen se
jednoduše  soustředit na  formulaci ve smlouvě o tzv. "trvalém smluvním
vztahu"  v současném, velmi nestabilním prostředí a prosazovat ji bez ohledu
na objektivní stav ve společnosti a na to, že většina právníků tento termín
neumí přesně vyložit. Když nic jiného, tak přeci jakákoli i drobná novela
zákona či vyhlášky  může platnost takové formulace ze dne na den  zrušit.
       Věřím, že souhlasíte, že máme-li si být jistí dlouhodobou existencí
našich ambulancí, potřebujeme  vyvážené širší vztahy mezi všemi účastníky
zdravotnického systému. Potřebujeme jasná, dopředu  známá pravidla nastavená
zákony a vyhláškami Ministerstva zdravotnictví, potřebujeme pevné postavení
zdravotních pojišťoven, které se nebudou muset každý den obávat uvalení
nucené správy (bez existence zdravotních pojišťoven nejspíše zmizí i
samostatní ambulantní specialisté), potřebujeme jasné postavení pacientů,
kteří budou motivováni nepřečerpávat finanční možnosti systému.
      Věřím, že se mnou souhlasíte, že takové rovnováhy není možné dosáhnout
nepřiměřenými požadavky a jakýmkoli nepřiměřeným nátlakem na kteréhokoli
účastníka, jak se to děje dnes.

V zájmu nás všech Vám předem děkuji za pomoc.
S úctou
MUDr. Zorjan Jojko, člen Představenstva ČLK a místopředseda SAS ČR.